Anabáze s krůtou

Opět přišla řada na vyzkoušení nějaké námi neprobádané drůbeže. A tak jsme si chytili krůtu. Totiž vylovili z mrazáku jistého obchodu. Dáma vážila 3,8 kg a její čas nadešel o úterním obědu.
Vzala jsem si inspiraci z vánoční Nigelly Lawson, která u nás vyšla těsně před svátky.
Protože nádivka není právě to, co by mi u masa chybělo, vynechala jsem ji a stejně jako Nigella doporučuji hlavně naložení do kýble s vodou a následujícími surovinami:
šťávu z jednoho pomeranče, ca 125 g soli/6 l vody, 3 polévkové lžíce černého pepře, tymián, bobkový list, kousek skořicové kůry, polévková lžíce kmínu, 4 hřebíčky, 2 cibule, 2 polévkové lžíce nového koření, 4 ks badyánu, 2 polévkové lžíce hořčičných semínek, 200 g cukru krystal, 6 cm zázvoru nakrájeného zhruba po cm, 60 ml javorového sirupu, 4 polévkové lžíce medu, svazek petrželky. 
Krůta by se měla nakládat do chladu minimálně přes noc a k tomu je třeba připočíst skoro celý den na rozmrznutí. Celou velkou akci přípravy byste tedy měli zahájit dva dny před plánovaným pečením. 
Pak už jen krůtu nechte okapat, osušte, potřete směsí másla a javorového sirupu a můžete péct.

Pokud se stane, že jaksi opomenete dobu rozmrznutí, můžete krůtu péct stejným způsobem jako já. Po rozmrznutí přes noc kolem osmé hodiny ráno drůbeží dámu osušit, vyndat vnitřnosti z břicha, pokud tam jsou, umýt ji a osušit. Pořádně posolit a pokmínovat ze všech stran. Do břicha vložit jablko bez jádřince. Troubu předehřát na ca 230°C a těsně před vložením krůty na ní nechat rozpustit trochu másla s javorovým sirupem. Vyndejte pekáč z trouby a krůtu touto směsí polijte. Pozor sirup se má tendenci připalovat. Podlijte vodou a nasypte další suroviny - mletý badyán, zázvor, cibule (čtvrtka), černý pepř (pár zrníček), nové koření (pár zrnek), tymián, bobkový list, skořicovou kůru, trochu pomerančové šťávy. Nedávala jsem pouze petrželku a hořčičná semínka. Pekáč překryjte alobalem. Jak vložíte pekáč do trouby, snižte teplotu na ca 170°C. Tak po půl hodině krůtu vyndejte a polijte šťávou. Po ca hodině krůtu obraťte a dopečte zhruba stejnou dobu na posledních 20-30 minut můžete dát alobal pryč.
Po ca 2 hodinách pečení se nám začala šťáva trochu víc připékat, takže jsme krůtu přendali do druhého pekáče a dopekli. Tohle opravdu není ideální, já vím. Ale vůně při pečení za tu vícepráci rozhodně stála a jak javorový sirup, tak pomerančová šťáva nádherně ovoněly maso. Krůta byla po ca třech hodinách pečení krásně šťavnatá. Následovalo vyjmutí jablka, rozporcování a šup s drůbeží na talíř. Jako přílohu doporučuji brambory a nezapomeňte ani na šťávu z pekáčku. Radši si ani nepředstavuju, jak báječně vše mohlo chutnat za dodržení původního postupu.
Vůně, která doprovázela pečení byla tak úžasná, že jsem si připadala jak hladový pes před pečínkou. A to si představte, že tenhle stav trvá alespoň dvě hodiny...

Původní recept naleznete v knize Vánoce s Nigellou, Ikar, 2010.

Ladovy Vánoce

Miluji Vánoce a dobu, která jim předchází. Ne to honění po obchodech, které lze dnes už do jisté míry vynechat ani uklízecí záchvaty (všechno se přece musí lesknout) ale především tu neopakovatelnou atmosféru. A kdo za to může? Nejspíš Josef Lada se svými nekonečně poetickými obrázky, plnými pohody.
Celý rok se těším jako malé děcko a už začátkem listopadu zběsile listuji recepty na vánoční cukroví.

Až letos jsem si konečně pořídila knížku České Vánoce Josefa Lady a svou mánii předávám dál mladší generaci.
Knížka je sice určená dětem ode 4 let, ale moje téměř tříletá dcera se na ní stala doslova závislou. Stále dokola si nechává popisovat nádherné zimní obrázky plné spokojených postaviček a opakuje říkanky, kterými je také knížka doplněna.

Nemůžu se dočkat, až k tomu všemu ještě bude vonět cukroví a tajně doufám, že za okny se budou snášet vločky sněhu a tvořit pořádné sněhové peřiny.

PS. A o nádherných chvílích při pečení zase třeba někdy jindy. Už se těšíme. Obě. Malá na mne právě volá: "Mamí, já chci vykrajovat..."

České Vánoce Josefa Lady (výbor z díla, uspořádal Michal Černík; BMSS-Start, 1996)

Lívance podle Nigelly

Máte rádi lívance? Ačkoliv patří mezi jedny z mých oblíbených jídel, tak si bohužel nevzpomínám, kdy jsem je měla naposledy. S malou dcerkou se člověk snaží dbát o zdravou výživu, ale někdy se přece hřešit musí. No ne?
Nigella Lawson má ve své knize Vaříme expres pochopení pro lívancovou mánii a připravila recept, kdy si "suchou směs" připravíte do zásoby a později jen vysypete příslušné množství, které doplníte vajíčkem a mlékem.

Tedy žádné kvasnice, ale kypřící prášek a soda. V autorčině podání mi připadlo množství příliš vysoké, a tak jsem se rozhodla pro vlastní pokus a dala pouze menší množství sody. Lívance byly přesto nadýchané a nebyly pochopitelně tak těžké jako ty s droždím. Jen se po nich zaprášilo.

Připravila jsem základní dávku (ze 150g suché směsi), ze které se odlilo 6 lívanců o průměru 13 cm.
300 hladké nebo polohrubé mouky
velká lžička sody
špetka soli
20 g vanilkového nebo moučkového cukru (přimlouvám se za ten vanilkový :-), v ideálním případě moučkový cukr s provoněný kusem vanilky)

Do každých 150 g suché směsi se přidává jedno vejce, 250 ml plnotučného mléka a polévkovou lžíci másla.

Potom, co všechno řádně rozšleháme, nalijeme sběračku těsta na rozehřátou pánvičku s nepřilnavým povrchem a rozlijeme do krajů. Po chvíli se objeví bublinky a je čas na obracení. Zlatohnědá barva pak říká: "šup na talíř".

Nigella Lawson doporučuje potřít javorovým sirupem (125 ml) s borůvkami (200 g). Obojí se svaří dohromady asi 2-3 min. Já však těchto pokrmů doma nemaje, potřela jsem lívance vrstvičkou borůvkového džemu a navrch rozetřela smetánek. Ovšem kombinace, kdy se džem a smetánek smíchá a povrch lívance se potře směsí, nemá k lahodě také daleko. Děti si beztak stejně udělají vlastní matlanici. Doufám, že bude chutnat. Jim i Vám. A pokud ano, tak nezapomeňte, že ještě zbyla porce suché směsi! Příště můžete rovnou udělat zásobu ze 600 g mouky tak, jak to má Nigella uvedeno v kuchařce.

Vaříme expres vydal Ikar v roce 2009.

Prokletý osud - ukázka

Dnešní typicky depresivně podzimní dny vybízejí k četbě. Co třeba malá ukázka jednoho neškodného úplňku.
Více naleznete v knize Prokletý osud.

Najednou jsem zpozorněla. Mezi stromy ostrůvku jako by se cosi pohnulo. Zadívala jsem se pozorněji. V tu ránu jako bych vystřízlivěla. Stín. Určitě. Pod tím stromem je stín postavy. Snažila jsem se soustředit na to jedno podivné místo. Najednou jsem na okamžik zahlédla téměř jasně dvě dlouhé, chlupaté nohy končící švem krátkých béžových kalhot. Jako by i tomu měsíci byl ten stín podivný a tak jej na malou chvíli osvítil svým paprskem. A místo se zase zahalilo tmou. Ale byla jsem si jistá. Byl tam člověk.

„Jenže, proč by někdo stál v noci na palouku pod stromem? To přece nedává smysl,“ snažila jsem se uklidnit.
"Pod vlivem svého nočního opojení jsem si zřejmě spletla nohy laně a člověka.“
„Jo, noční opojení! Blbost! Normálně seš opilá, přiznej si to. A tam pod těmi stromy je to určitě nějaká laň.“
„Laň jo? A odkdy chodí laň po dvou?“ hádaly se obě mé poloviny a já v téhle chvíli zaujímala značně neutrální postoj. Jen jedno jsem věděla naprosto přesně: děsně se bojím.
Zase! Zase se to pohnulo. Stín se najednou zúžil. Vypadalo to, jako by se snažil splynout s okolím. Zdálo se, že pod dubem před chvílí opravdu něco vysokého stálo. Něco, nebo spíš někdo?
Vše ostatní jako by se najednou zastavilo v mezičase a nepohnul se ani jediný lísteček. Kdyby se v tom momentu chtěl rozlétnout pták, pravděpodobně by zůstal viset ve vzduchu se zeširoka rozepjatými křídly. Začínala jsem být pořádně nervózní a roztřesená. Přesto, že mi srdce začalo bušit rychleji, dala se do mně pořádná zimnice a zuby o sebe začaly cvakat v rychlém staccatu. Sesunula jsem se do křesla a rozklepanýma rukama jsem se zabalila do přehozené deky. Pevně sevřela její konce, až mi zbělely klouby. Očima jsem se zastavila na lahvi s amaretem. Možná, že trochu pití bude úspěšnější než teplá deka. Natáhla jsem se na stůl pro sklenku, z lahve dolila amareto a naráz jsem ho překlopila do sebe. Studený nápoj se změnil v horkou lávu, která cestou po těle vytvářela příjemné teplo, jež na mě působilo jako protistresový balzám. Zavřela jsem oči, zhluboka se nadechla a pomalu vydechovala: „Jen klid holka, klid. Jsi doma. Dveře jsou zamčený, okna na kličku, klid. Nikdo se sem přece nepohrne. Co by si taky tady vzal, že? Není o co stát.“
....

PROKLETÝ OSUD

Co je to samota? Možná jste na tom někdy byli právě tak jako hlavní postava. Téměř čtyřicetiletá knihovnice Marcela žije pouze se svým kocourem v malém domku za městem. Její celý život tvoří knihy. Ne že by jí to stačilo. Určitě ne. Jenže ona rezignovala. Časy spojené s hledáním pana Božského jsou pryč. Ona má svůj bezpečný svět zprostředkovaný knihami. Život se jí začne měnit s příchodem jistého muže do knihovny. Od té doby se začíná dít spousta zvláštních věcí, přicházejí podivné obálky s ještě nejasnějším obsahem. Je to pouze náhoda, nebo vše souvisí s oním mužem, který se jeví jako velmi příjemný člověk? Našla Marcela svého partnera pro život? Možná jsem měla... je časté, velmi charakteristické vyjádření hlavní hrdinky.
Formát po ořezu: 130 x 195, 200 stran, vázaná, ISBN 978-80-7268-756-5, 220,- Kč
Knihu si můžete koupit na stránkách Vydavatelství AKCENT.

Prokletý osud

V těchto dnech vychází knížka, kterou jsem napsala před pár lety. Že to ale byl porod :-)
Myslím, že se nedá žánrově zařadit, snad je i trochu napínavá. Doufám, že snad i někoho potěší.

Knihu vydává Vydavatelství AKCENT a má název
PROKLETÝ OSUD

Co je to samota? Možná jste na tom někdy byli právě tak jako hlavní postava. Téměř čtyřicetiletá knihovnice Marcela žije pouze se svým kocourem v malém domku za městem. Její celý život tvoří knihy. Ne že by jí to stačilo. Určitě ne. Jenže ona rezignovala. Časy spojené s hledáním pana Božského jsou pryč. Ona má svůj bezpečný svět zprostředkovaný knihami. Život se jí začne měnit s příchodem jistého muže do knihovny. Od té doby se začíná dít spousta zvláštních věcí, přicházejí podivné obálky s ještě nejasnějším obsahem. Je to pouze náhoda, nebo vše souvisí s oním mužem, který se jeví jako velmi příjemný člověk? Našla Marcela svého partnera pro život? Možná jsem měla... je časté, velmi charakteristické vyjádření hlavní hrdinky.

Formát po ořezu: 130 x 195, 200 stran, vázaná, ISBN 978-80-7268-756-5, 220,- Kč

Knihu si můžete koupit buď zde na stránkách Vydavatelství AKCENT nebo u všech dobrých knihkupců.

Fotkománie

FOTKOMÁNIE. Tento výraz, který jsem si vypůjčila od své kamarádky, absolutně vystihuje současný stav.

Nedávno jsem psala o zajímavém projektu zvaném CITY DAILY PHOTO natolik, že vznikla má vlastní stránka Lomnice (Bohemian Paradise) Daily Photo.
Ne, že bych byla nějaká velká fotografka (ostatně můžete risknout a podívat se), ale spíše je zajímavé, co se člověk dozví o místě, ve kterém žije spoustu let. Nacházíte věci, kolem kterých denně procházíte, a přesto o nich vůbec nemáte tušení. A kolika různými pohledy můžete tyhle "nové" věci vidět.

A tak se stalo, že mi fotoaparát tak nějak přirostl k ruce. Zábava! Za jednu ruku držím ťapající děcko, druhou rukou tlačím kočárek typu "golfové hole", který si zásadně zatáčí svým směrem a nenechá si ho vymluvit. Do toho se rozhlížím po okolí a vybírám vhodné objekty k focení. Po ulovení pohledu se snažím posadit děcko do kočárku a párkrát rychle zmáčknout spoušť. Nemusím ani říkat, že se tenhle proces nedá opakovat často za sebou, aby nenastala vzpoura. A co se týká kvality fotek? No, při tomhle způsobu focení netřeba komentovat, že?

Ovšem nadšení je to, co se počítá, nebo ne?

Švestkové lasagne

Protože vaření Velké s Malou sklidilo ohlas v síle jednoho silného hlasu, rozhodla jsem se nabídnout další společný kulinární zážitek.
Lasagne už tu byly, ale protože Velká i Malá shledávají tento pokrm velice chutným, rozhodly se pro vyzkoušení další varianty.
Recept na Švestkové lasagne opět pochází z kuchařky Dagmar von Cramm Vaříme pro děti.
Na malý pekáček budete potřebovat:
500 g švestek, ca. 8 lasagní, tuk na vymazání formy, 2 polévkové lžíce másla, 3 velké lžíce hladké mouky, 1/2 l polotučného mléka, 1 vanilkový cukr, 1/2 malé lžičky soli, 250 g vanilkového jogurtu (já použila vanilkovou activii)
Jelikož není sezóna švestek, navštívila Velká mrazák, odkud vyjmula domácí rozpůlené vypeckované švestky. Polorozmrzlé je pak nakrájela na půlky. Nádherná barva, že?



Pro přípravu krému Velká rozpustila máslo a zpěnila na něm za stálého míchání mouku. Pomalu přilévala mléko, sůl a cukr. (V původním receptu byl ještě jeden vanilkový cukr a 3 polévkové lžíce cukru krupice.)
Velká nechala krém trochu vystydnout zapnula troubu na 200 °C a pak nadešel čas Malé. Ta se chopila vařečky a míchala a míchala, až se z ní kouřilo (z misky už ne, protože krém byl téměř vystydlý). Na vymaštěný plech navrstvila Velká plátky lasagní a zalila je krémem. Následovaly čtvrtky švestek a opět krém. Stejný postup zopakovala Velká ještě jednou. Poslední vrstvou byl tedy krém. Celý zázak se pekl asi 40 minut (orientační čas i v kuchařce). Slovo "asi" je na místě, protože po půl hodině zjistila Velká, že kolečko s teplotou je místo na 200°C pouze na 170°C. Začalo to v ní bublat, ruce zaťala v pěst, ale jadrná slova z pusy nevyšla. Otočila knoflík s teplotou na správnou teplotu a lasagne dopekla.

Výsledek byl úžasný. Chuť krému s plátky lasagní a k tomu švesky. Pohádka. Ovšem. V knize byl obrázek, kde vše drželo pěkně pohromadě, v pekáči tomu tak nebylo. Pravděpodobně se vše sesunulo kvůli menšímu množství cukru. Buď tedy dodržet množství cukru nebo zašlehat jedno vejce, které spojovací činnost také provede perfektně.
S ohledem na citlivé jedince tento recept neobsahuje konečný vzhled dobroty.

Sušenky podle pejska a kočičky

Jak to bylo když Velká a Malá pekly sušenky? Pamatujete si na pohádku Josefa Čapka ve které pekl pejsek s kočičkou dort? Nedávno jsem s Malou pekla a vypadalo to podobně jako ve zmiňované pohádce. Zkrátka do sušenek přišlo všechno dobré, na co měly chuťové buňky Velké právě chuť.

Pokud hodláte riskovat s námi, tak si připravte:
330 g rozpuštěného másla
1 vanilkový cukr
200 g tmavého cukru
100 g cukru krystal
290 g jemných ovesných vloček (doporučuji Emco)
2 polévkové lžíce hladké mouky
špetka soli
1 velké vejce
90 g čokolády na vaření (alespoň Figaro s 35% kakaové sušiny) nastrouhané nebo nakrájené na malinkaté kousíčky
40 hrozinek namočených v rumu
40 g lískových oříšků
Tři plechy, velká mísa, mixér, pečící papír, mřížka, a trouba rozpálená na 180°C

Ještě než cokoliv začnete sesypávat a míchat, tak si na pánvičce nasucho opražte lískové oříšky nebo ihned vložte do trouby, 10 min. nechte při 70°C. Po vyjmutí zvyšte teplotu na 180°C. Oříšky zbavte šlupek (třeba třením o suchou utěrku) a rozemelte. Totéž provedla Velká pak se pustila do následujícího postupu.

Nejdříve bylo zapotřebí smíchat všechny cukry a rozpuštěné máslo. Velká vše nasypala do misky a chopila se mixéru. Přístroj zdatně pracoval, když vtom se přihnal uragán v podobě Malé. Velká nevydržela tlak prosebných oči, a tak Malá pilně míchala, když jí bylo na chvíli povoleno držet pracovitý ruční mixér. Velká hlídala, aby i po tomto výkonu zůstaly všechny prsty tam, kde mají být. Po pečlivém rozšlehání opatrně přidala Velká velké vejce, ovesné vločky, sůl, mouku, lískové oříšky a úplně nakonec čokoládu a hrozinky. Když bylo vše řádně rozhněteno, ukrajovala Velká malými lžičkami kopečky a pokládala je na plechu vyloženém pečícím papírem ca. 7 cm od sebe.

Ale ejhle. Konzistence byla poněkud jiná, než se předpokládalo a výsledem byly mastnější sušenky.

I jala se Velká konat nápravu. Přisypala velkou lžíci mouky a opět promíchala. Tentokrát bylo těsto hutnější a výsledek méně mastný. Sušenky se vždy pekly ca. 8 minut. Celkový počet byl okolo 40 kusů. Po upečení bylo třeba nechat sušenky asi 5 minut na plechu a až poté přendat na mřížku, kde úplně vychladly.

Ochutnávalo se průběžně, protože kontrola musí být, no ne? Na rozdíl od hladového pejska z pohádky věděla Velká, kdy přestat, a tak se žádné bolení břichu nekonalo.
A protože Malá je opravdu hodná holčička, odolala pokušení a spokojila se s hrozny vína a jogurtem.
Okolí, které se nebálo zničeného žaludku, většinou chutnaly obě verze. První byla zkrátka jen trochu víc křupavější.

Zima to nehodlá vzdát

Ledová krása v kombinaci s oblohou.
Nešlo odolat :-)

Zrychlené cestování

Mám novou vášeň. Cestuju si po světě a ani na to nemusím vystrčit paty z domu.
Jen tak náhodou jsem nalezla první stránku skupiny blogů, které mají souborný název City Daily Photo.
Je úžasné podívat se na fotografie od lidí, kteří dokáží každodenně předávat náladu města jejich pohledem. Momentky domů, ulic, lidí s nejrůznějšími starostmi, radostmi, přírodu v různých fázích roku. Nádhera. Napříč celým světem. To vše je možné během několika málo minut. Samozřejmě, že nejkrásnější jsou skutečné cestovní zážitky. Ale zkuste si procestovat během půl hodiny celý svět.
Je zamračený den plný deště a Vy právě nikam nemůžete odjet? Zkuste si najít jedno z měst, kde právě svítí sluníčko a načerpejte trochu toho blahodárného tepla. A že momentálně na všech Vámi vybraných místech není právě optimistické počasí? Možná na fotografiích uvidíte momentky, které Vás zaujmou a naladí na trochu jinou notu než je depresivní počasí. A můj dnešní favorit? Fotografie řeky Yarra a velkoměstem v pozadí na melbournském blogu.

Zima pro kočku

Haló, haló, krásná letošní zimo, pomalu začínáš šedivět.
Ve vzduchu voní jaro a bílá krása pomalu začíná mizet. Kocourek je velmi netrpělivý a snaží se svým ostrým zrakem vytáhnout travičku ze země.
Snad už brzy dočká.
Travičko, travičkó, kde jsi?

Mrkvové lasagne

Než se vrátím ke slíbenému mrazivému článku, mám tu něco lepšího. Dnešní oběd měl poměrně velký úspěch, a tak mi to nedá, abych Vás s příslušnou dobrotou neseznámila.
Jedná se o dětský pokrm, pouze pro dospělé by možná neškodila obměna nebo postup přesně podle kuchařky Dagmar von Cramm: Vaříme pro děti. Kniha je velmi chuťově pestrá a často z ní čerpám. Tentokrát jsem několik surovin změnila, takže přes stejný název, je má verze přeci jen trošku jiná.
Vážené maminky a tatínkové, jdeme na to!

Na takový proces vaření je u nás třeba řádné přípravy. Jeden pult na vaření patří mamince, ovšem i na dětském stolečku, kde vládne má dvouletá dcera, se dějí věci...
Vyndám si tedy vše potřebné náčiní: malý pekáček 23x28 cm tak akorát pro dva strávníky a dále suroviny:
250 g mrkve
125 ml zeleninového vývaru, může být i o trochu víc
9-10 ks lasagní
velké rajče
polovina červené papriky
1 střední stroužek česneku
125 ml polotučného mléka
ca 75 g zakysaného jogurtu nebo smetany
ca. 100 g strouhaného sýra
sůl a olivový olej na vymazání pekáčku.
Mrkev omyjeme, oloupeme a nakrájíme na větší kousky. Spolu s oloupaným česnekem a zeleninovým vývarem vaříme asi 15 minut. V originálním receptu je i kari, což se mi příliš pro dvouleté dítě nezdá. Navíc autorka ve většině receptů používá pepř, což se mi u jídel pro malé děti nelíbí vůbec. Kari a pepř jsem tedy vynechala a mám pocit, že ve výsledném efektu ani jedno nechybělo. Troubu rozehřejeme na 200° C (horkovzdušná 180°C). Zatímco hrneček krásně bublá, nakrájíme rajčata (já je nejdřív krátce spařila a odstranila slupku - není ale nutné) na malá kolečka. Polovinu papriky zbavenou semínek nakrájíme na čtverečky. Pekáček vytřeme olejem a můžeme položit první vrstvu lasagní. Mezitím se dovařil vývar s mrkví. Rozmixujeme jej, přidáme mléko (dala jsem o trochu víc než 125 ml - výsledek je šťavnatější) a zakysaný jogurt. Trochu dosolíme. Trochu směsi potřeme první vrstvu lasagní, následuje druhá vrstva lasagní. Na ni poklademe rajčata a papriku a další vrstvu lasagní. Následuje nastrouhaný sýr a přelijeme zbytkem omáčky. Pečeme na střední mřížce asi tak půl hodiny, až bude povrch nazlátlý.

Výsledek byl voňavý a chuťově jemňounký. Ještě tak umět dodat obrázkům krásnou vůni pokrmu...

A co mezitím prováděla má dcera? Na stoleček připravila mističky. Ořechy ve skořápkách smíchala s kaštany a vyžádala si vařečku. Pak už následovalo jen další míchání a míchání. Občas se přiblížila k troubě napřáhla ručičku a prohlásila: "žáža" a zase hned odběhla.

Jelikož si nechala dvakrát přidat, troufám si říci, že to opravdu byla bašta. Doporučují obě kuchařky a strávnice.

Odkud a kam

Miluju psaní. Nejdříve na své osobní stránce http://www.luciecermanova.com/, kde se psaní na čas pozastavilo hlavně kvůli orientaci na detektivní stránky Centrum detektivky. Stránky, které vznikly z těch osobních, se po pěti letech existence stávají čím dál více navštěvovanými a z jejich fungování mám velkou radost. Pevně doufám, že nejen já.
Na těchto hladových ohařích stránkách bych chtěla pokračovat ve stylu stránek osobních, kde spoustu času zabere úprava html kódů. Takže trochu vaření, trochu pátrání po krásnu, zajímavostech, knihách, filmu. A co mi na osobních stránkách nejvíce vadí, žádná možnost reakce. Doufám, že mé poznámky z koloběhu dění někoho i zaujmou.
To by bylo jen tak na úvod. Připravte se, budeme začínat trochu mrazivě...

Opět

Opět se zablogovávám...
Jak úděsné slovo. Najít to pravé pohodové místo zkrátka není tak jednoduché. Znovu se chystám zahlcovat stránky blogu svými slovy o všech svých obyčejných nadšeneckých láskách. Mějte se mnou trpělovost a vítejte. Snad někoho budoucí texty trochu i zaujmou.